Konzumace mořské soli, či soli původem z Himalájí bývá v posledních letech těžce prosazována. Výrobci ovšem moc dobře brnkají na správnou strunu a svoje výrobky pasují do role těch prospěšnějších. Jde ale o pouhý mýtus, kterému veřejnost slepě podléhá.
Častým argumentem, který spotřebitele podněcuje k upřednostňování mořské soli, je fakt, že je získávána přírodně ze solných květů, nejčastěji Mrtvého moře, a celý proces je tedy prost průmyslového zatížení. Díky tomu má mít vyšší obsah minerálních látek a také méně chloridu sodného. Důkazy o vyšších hodnotách minerálních látek však chybí a sníženou koncentraci chloridu sodného popírá sama legislativa. Ta totiž všem výrobcům soli ukládá nutnost dodržení povinného minima, a to je 97 % procent prvku v sušině, v případě, že není tento parametr naplněn, výrobek se solí nesmí nazývat a v případě, že ano, jde jednoznačně o klamání spotřebitele, za které hrozí výrobci postih v řádech desítek až stovek tisíc korun, což zjevně mluví o skutečnosti, že výrobce koncentraci chloridu sodného nijak nesnižuje. Byl by sám proti sobě.
Himaláje? Moc optimismu
Stejně optimistické jsou i teze o prospěšnosti soli Himalájské. Je sice pravda, že co do obsahu draslíku, vápníku anebo železa, která je troj až čtyřnásobně vyšší než u soli kamenné, má nad dalšími dvěma jmenovanými druhy značnou převahu, ale upřímně – při doporučené denní dávce jde čistě o zanedbatelný parametr. A propos – himalájská sůl, ač zní její název sebevíc skvěle – se těží zejména v Pákistánu v podzemních dolech, a ne zcela šetrným způsobem.
Kamenná ve vítězném tažení
Ze svaté trojice – kamenná, himalájská, nebo mořská – jasně hraje prim právě obyčejná kamenná sůl, která je navíc pro vnitrozemní země jodizovaná. Jak dokládá šetření Státního zdravotního ústavu, spotřebitelé by měli přijímat 150 mikrogramů jódu denně, zejména z ryb, mléčných výrobků anebo košťálové zeleniny. Tři čtvrtiny z nich ale doporučené množství jódu nekonzumují. Vzhledem k výskytům onemocnění štítné žlázy byla proto kuchyňská sůl už v osmdesátých letech doplněna právě o potřebný jód a trend přetrvává dodnes. „Nedostatek jódu se projevuje otoky očních víček, změnou kvality a padáním vlasů, které jsou tvrdé, ježaté, zvýšenou únavou bez příčiny, zpomaleným myšlením, zhoršením paměti a soustředění, zpomalením srdečního tepu, zvýšením cholesterolu, zvýšením tělesné hmotnosti, chudokrevností a zhoršením imunity," popsali odborníci ze SZÚ. Zároveň varovali, že mořská sůl má přirozeně asi poloviční množství jódu oproti soli kamenné obohacené jódem.